Deváťáci dobyli Prahu

Na naší škole se již stalo tradicí, že deváťáci končí svou docházku výletem do Prahy. I letos v době od 14. do 16. května jsme se tedy vydali pod vedením průvodkyně paní Dagmar Samsonové poznávat naše hlavní město. Bylo nás třicet. Aby se nám nic nestalo, na to dohlížely p. učitelky Věra Mertová a Hana Macková.

Na vlastní oči jsme se přesvědčili, že Hradčany, Prašná brána i Karlův most stále stojí na svém místě a jsou chloubou naší metropole.

Hned po příjezdu na Hlavní nádraží jsme prošli Václavské náměstí a vyslechli první referát o soše svatého Václava. Další historické zajímavosti, které si někteří z nás připravili, na sebe nedaly dlouho čekat.

Naše skupina dále směřovala do Poslanecké sněmovny ČR. Viděli jsme naše zákonodárce při práci a uznali jsme, že je to ještě horší než ve škole. Jeden mluvil a nikdo ho neposlouchal.

Při přesunech jsme hojně využívali metro. Přesvědčili jsme se, že je rychlé a bezpečné.

V Karmelitánské ulici jsme odhalili Pražské jezulátko, populární sošku s mnoha převleky, které darovali lidé z celého světa.

K večeru jsme se ale již všichni těšili na ubytování na vysokoškolských kolejích na Strahově a různé večerní aktivity.

Druhý den nás čekala náročná prohlídka Pražského hradu, který jsme vzali útokem od Nového světa, komplexu starobylých uliček a zákoutí. Na Hradčanech nás zaujal nejen Chrám svatého Víta, ale i výměna hradní stráže a kouzelná Zlatá ulička.

Večer jsme se všichni „hodili do gala“ a plni očekávání se rozjeli do Národního divadla. Na své představení, Sluha dvou pánů, nás totiž pozval známý herec Miroslav Donutil. Povedená taškařice se nám líbila a závěrečným potleskem jsme ocenili herecký koncert všech osmi protagonistů.

Jak bylo toto divadlo Čechy milováno, nás upozornil nápis nad oponou. Četli jsme – Národ sobě.

Poslední den jsme vyrazili na prohlídku Vyšehradu, který se pyšní nejen svou historií, ale i krásnou vyhlídkou na řeku Vltavu. Zde jsme si prohlédli krásně zrestaurovaný kostel a známý hřbitov. Tam jsme nacházeli jména slavných Čechů, jakoby vystupovala z učebnice českého jazyka. Božena Němcová, Alois Jirásek, Jan Neruda a mnoho dalších.

Po celou dobu pobytu se o naše žaludky staraly nákupní komplexy Smíchov, Palladium nebo Chodov. Z pestré nabídky různých pokrmů si určitě každý vybral.

Ve čtvrtek po čtrnácté hodině jsme naposledy zamávali Praze z okének rychlíku Leo a odjeli domů. Na nádraží v Městě Albrechticích na nás čekali rodiče a paní učitelky Věra Mertová a Hana Macková si mohly konečně oddechnout, že se nám nikomu nic nestalo.

Už by z nás nemuseli být kulturní barbaři, protože jsme na vlastní oči viděli to, o čem jsme se doposud jen učili.

Foto Tomáš Zemba, text Věra Mertová