Zlobrova kletba

Před dávnými časy se v jednom království objevil zlý zlobr, který vyhrožoval, že celou zemi zničí, pokud mu nedají jedinou královskou dceru Terezku. Lidé se snažili všemožnými způsoby Terezku zachránit, ale bohužel se jim to nepodařilo a zlý zlobr si ji odnesl neznámo kam. Od těch dob už ji nikdo nespatřil.

Značkaři…

Celé království bylo zahaleno do smutku. Královna brzy od žalu zemřela a král stále více chřadnul a chřadnul. Zanedlouho také ulehl na smrtelné lože. Jeho posledním vyřčeným přáním bylo, aby zlobr směl znovu provést takovou hroznou věc jen jednou za sto let, a to pouze tehdy, pokud děti neuhádnou jeho jméno, které si stále mění.

Cestou necestou…

Až do dnešního dne se všem dětem podařilo tuto kletbu oddálit tím, že jeho jméno uhádly. Zlobr si proto neúnavně vymýšlí nové a těžší úkoly, slibuje sladkou odměnu, ale tajně doufá, že konečně některé děti pochybí a jeho příští jméno nerozluští. On pak znovu unese nějakou krásnou mladou dívku do svého úkrytu. A tak to bude dělat až do skonání světa.

Hele, co mám…

Nyní jste byli vybráni právě vy a záchrana všech dívek je ve vašich rukou. Snažte se najít a do posledního detailu všechny záludné úkoly zvládnout, a hlavně dávejte bedlivý pozor při odhalování zlobroba jména, které je v dopisech ukryto.

Cítíme, že se blížíme k pokladu. Napětí stoupá…

Výzvu tohoto znění obdržela ve středu 19. června krátce po obědě všechna tři oddělení školní družiny. Ani pekelné vedro kolem 30° C děti nezastavilo. Jednohlasně se rozhodly, že se pokusí splnit každý úkol, protože chtěly zlobrovi v jeho špatných úmyslech zabránit.

Konečně. Byli jsme úspěšní…

Opravdu nalezly 9 dopisů, vyluštily křížovky, zazpívaly písničky, závodily v družstvech, poradily si i s angličtinou. Nejtěžší úlohou bylo rozšifrování zlobrova jména, které bylo klíčem k otevření pokladu. Velkou krabici plnou sladkostí z hlubokého porostu kopřiv se podařilo vyprostit Nikole Frančákové. Vyslovením zaklínadla „Cimpr“ byla kletba na dalších sto let prodloužena a cukrovinky mohly být rozdány mezi děti. Pak už jsme se spokojeně vrátili zpět do školní družiny.

Foto Denis Václavík a Marie Kulichová, text Alena Václavíková