Všechny plánované aktivity, které čekaly na děti ze čtenářského klubu „Pohoďáček“ jsou splněny. Kluci a holky si při svých pravidelných pondělních…
Sadu 32 různých dřevěných výukových pomůcek, hlavolamů a her zapůjčila naší škole Vysoká škola báňská – Technická univerzita v Ostravě v rámci svého projektu, podporovaného z peněz Evropské unie.
Účelem je podpora výuky matematiky, fyziky a pracovní výchovy, využijeme je ale i v hodinách cizích jazyků, výtvarné výchově, občanské výchově apod.
Touto pomůckou VŠB podpořila v první fázi 50 základních a středních škol v našem kraji, po ukončení výpůjčky v listopadu 2014 poputují sady na další vybrané školy.
S možnostmi využití se nejprve seznámili vyučující. Protože se jedná o kvalitně zpracované hry a pomůcky z tvrdého dřeva, příjemné i na dotek, většina z nás si ihned naplánovala, kdy se do speciálně vybavené polytechnické učebny vypraví se třídou.
Další možností je odnést si pouze některý z výrobků do příslušné vyučovací hodiny. Během půlročního výpůjčního období se ale určitě každý žák s těmito pomůckami během vyučování setká!
Nejmenším žákům jsou určeny házecí kroužky, domino, mikádo, pexeso, velké Člověče nezlob se nebo cvrnkací hra Tivoli k podpoře počítání do tisíce.
K rozvoji logiky i fyzikálního myšlení u žáků vyšších ročníků pak přispějí klasický čínský nebo „vajíčkový“ tangram, ploché či prostorové jednoduché hlavolamy ze dvou, tří, čtyř, šesti a více dílů, složitější hrací kostka z 9 částí, provázkové hlavolamy, hanojská věž, desková Pythagorova věta nebo zajímavá hra Digit.
Kromě individuálního řešení nebo soupeření dvojic či skupin jsou zastoupeny i hry na vzájemnou spolupráci hráčů: halma, bludiště či vytahování kuličky na žebříkovém „áčkovém“ stojanu.
V současné době počítačových her se jedná o zajímavý retro pokus ukázat dětem, jak si hráli jejich rodiče – zde se vám totiž dosažené skóre nepočítá automaticky, zato si užijete naživo legraci se spoluhráči nebo protihráči bez monitorů a při hrách, kde musíte zapojit svůj rozum i ruce!
Foto Karel Knapp a Milan Pokorný, text Milan Pokorný