Otloukej se, píšťaličko

Otloukej se, píšťaličko, nebudeš–li se otloukati, budu na tě žalovati… Tak dále pokračuje říkadlo, které deklamovaly děti z 3. B při otloukání vrbových proutků. Již podruhé nám udělal velkou radost dědeček Honzíka, pan Handlíř, který za námi opět velmi ochotně přišel, aby nás tentokrát naučil vyrábět píšťalky z vrby.

Já vám zapískám…

Z proutků měl již připraveny špalíčky, do kterých si děti přesně podle návodu udělaly zářez, ten postupně zvětšovaly na menší otvor. Poté bylo třeba ve spodní části špalíčku vykroužit dva řezy, které sloupnutím vytvořily světlý pruh. Pak přišlo na řadu to nejdůležitější, otloukání.

Zaříznutí do kůry…

Děti otloukaly svými kudličkami, aby se kůra vrby oddělila od dřeva a šlo ji pěkně stáhnout. Začalo to s úsměvem a s říkadlem na rtech, ale kůra se pevně držela. Děti to ale nevzdávaly a pokračovaly.

Pan Handlíř radí…

Tato část byla asi na celé práci nejtěžší. Ti méně trpěliví sloupli kůru silou a ta se strhla. Takže museli začít znovu. Mnozí začínali i několikrát, již bez úsměvu, ale s chutí. Pořád to zkoušeli a zkoušeli, takovou měli touhu si píšťalku vyrobit.

Nevzdáváme se…

A když se do toho začalo ozývat vítězné pokřikování těch úspěšnějších, byla snaha ještě větší, protože se ukázalo, že to opravdu jde! Těmto šťastlivcům pan Handlíř několika málo úpravami píšťalku dokončil.

Píšťalky se povedly…

Nebylo jich mnoho, ale ti méně úspěšní si odnášeli proutky s sebou, že to doma budou zkoušet znovu. A to nejdůležitější si odnesli domů všichni, návod na výrobu píšťalky z proutků, protože na tuto pracovní výchovu nikdo tak brzy nezapomene.

Foto a text Vladimíra Dudková