Poklad na Šelenburku

Kluci a holky z třetí třídy se v pátek po škole vypravili hledat poklad. Autobus je dovezl do Krnova na nádraží a jedna z jejich prvních otázek byla, jestli na hrad jede vlak. Když zjistili, že na hrad půjdou pěšky, moc se neradovali, ale vyrazili. První zastavení bylo pod cvilínskými schody, kde dostali za úkol všechny při výstupu nahoru spočítat. Za správnou odpověď mohli získat indicii k hledanému pokladu. Podařilo se to, a díky tomu měli první nápovědu v podobě písmene.

Na vrcholku cvilínského kopce stojí kostel Panny Marie Sedmibolestné, který si třeťáci také prohlédli, a dokonce se dozvěděli od kostelníka, proč se tak jmenuje. Pak vystoupali ještě 144 schodů na cvilínskou rozhlednu vysokou 29 m a dostali další potřebné informace k pokladu.  Na dalším zastavení jsem se ptala na jméno kostela, na výšku rozhledny a počet schodů na ni. Všechno věděli, až na přesný název kostela, ale i ten nakonec dali dohromady. Takže jim přibyla další písmena.

Konečně za lesem plným loupežníků z 3. B se objevily zdi zříceniny. S radostí, že jsou v cíli, se vyštrachali až na nádvoří hradu.  Tam si odložili batohy a začal průzkum. Poklad nikde nenašli, takže přišla na řadu další nápověda. Museli si vzpomenout na přibližné století založení hradu a na dobu jeho opuštění. Když získali všechny indicie, začali skládat, přehazovat a přesunovat.

Až konečně po mnoha pokusech a variantách získali dvě slova „V TORBĚ “. Co je torba nevěděl nikdo, ale pomohli jim náhodní turisté. Poklad byl na světě, ale jak se k němu dostat, když byl na několik západů zamčený? Kde je klíč, kdo ho asi má? No a pátrání nebylo nijak dlouhé, kluci a holky brzy objevili, že jim klíč nese Kira, pejsek, který je po celou dobu výpravy doprovázel a strážil jejich bezpečnost v šelenburských lesích. Poklad se našel, hrad byl prozkoumán a sluníčko se začínalo schovávat.  A tak malí hledači vyrazili zpátky do Krnova. Tam je ještě přepadla chuť na zmrzlinu a hurá na vlak domů.

Foto Matěj Dudek, text Vladimíra Dudková