UŽ SE MĚNÍM NA ČTENÁŘE, ZAČNU ČÍST ZE SLABIKÁŘE. NAPŘED SLOVO, POTOM VĚTU, BRZY POROZUMÍM SVĚTU. RYCHLE POJĎ SI SE…
Jsme prvňáci a máme za sebou první týden ve škole. A už se učíme. Není to žádná hrůza. Spíš si hrajeme. Dostali jsme první domácí úkol. V psaní jsme ťukali tužkami, jako když slepice sbírají zrní, listovali jsme v pracovních sešitech, učili jsme se říkanky.
Trochu se protáhneme …
Také jsme cvičili a kreslili. Zatím chodíme na obědy dřív než ostatní děti, hledáme cestu do školní družiny. Paní učitelka Dagmar Vopelková s námi prošla celou školu. Zavedla nás také do ředitelny, kanceláře pana zástupce i k paní účetní.
Paní učitelko …
Zatímco se někteří točili na „ředitelské židli“, ti odvážnější pod dozorem pana zástupce Milana Pokorného hlásili do školního rozhlasu. Pan zástupce nám také ukázal plakát s fotografií lyžařky Šárky Záhrobské s věnováním určeným školákům z Města Albrechtic a děravý kámen od moře, do kterého si dává tužky.
Vy si ze mě děláte legraci, pane zástupce …
Paní účetní Miluše Kaletová nám rozdávala odznaky s logem školy a paní hospodářka Jana Muroňová k nim přidala něco sladkého na zub. Už jsme školáci.
Foto a text Karel Knapp