V úterý 18. 6. vyrazili žáci 7. A, 7. B a 8. B na dvoudenní výlet. Během prvního dne jsme navštívili…
Zatímco většina tříd naší školy měla svůj školní výlet již zdárně za sebou, my jsme vyrazili teprve ve čtvrtek 13. 6. 2013. Čekala nás Olomouc a velmi nabitý program. Začali jsme v Arcibiskupském paláci, kde jsme absolvovali zajímavou prohlídku s milou průvodkyní.
Zajímavá prohlídka…
Poté jsme vyrazili ke kostelu sv. Mořice, zde jsme museli zdolat více než 200 schodů, abychom si zasloužili krásný výhled z jeho 46 metrů vysoké věže nejen na celé město, ale i na samotný Praděd!
Odpočinek…
Po prohlídce barokního Sloupu Nejsvětější Trojice, který byl v roce 2000 zařazen mezi památky světového kulturního dědictví UNESCO, a netradičního olomouckého orloje se děti rozešly na oběd, musely se totiž posílit na tříhodinový program v lanovém centru.
To každý nedokáže…
Překážky v osmimetrové výšce statečně zdolaly nejen všechny děti, ale i třídní učitelka, i když se o ni pokoušel infarkt. Následoval odjezd do Domu dětí a mládeže, v němž jsme byli ubytovaní, a po horké sprše a výborné pizze jsme byli připraveni opět vyrazit, tentokrát na minigolf a do kina.
Připravuje se další skupina…
Zhlédli jsme film Podfukáři, který můžeme všem vřele doporučit, je totiž plný kouzel a překvapení. Ráno nás někteří nedočkavci vzbudili už v sedm hodin, asi se nemohli dočkat střílečky v Laser Aréně.
Skoro jako cirkusáci…
Jestli jste střílení s laserovou pistolí nikdy nezkoušeli, měli byste to o prázdninách napravit, protože šesťáci byli úplně nadšení. Poslední sportovní aktivitou našeho výletu byl bowling, a ačkoliv většina dětí vrhala bowlingovou koulí poprvé v životě, všichni si hru opravdu užívali.
Co s tím…
Pak nezbývalo než se před odjezdem pořádně najíst a nakoupit dárečky pro rodiče a sourozence, obojí jsme splnili v nákupním centru Haná. Konečně jsme tedy mohli vyzvednout naše zavazadla a vydat se k domovu.
Hurá domů…
Dětem se domů moc nechtělo, prý by v Olomouci vydržely celý týden, jenže to by nemohly vyrazit v úterý 25. 6. do Ostravy, ale o tom až zase příště.
Foto Pavlína Kostelníková a Renata Doležalová, text Renata Doležalová