UŽ SE MĚNÍM NA ČTENÁŘE, ZAČNU ČÍST ZE SLABIKÁŘE. NAPŘED SLOVO, POTOM VĚTU, BRZY POROZUMÍM SVĚTU. RYCHLE POJĎ SI SE…
Tak, a je to tady zase. Třída zeje prázdnotou a my trčíme doma. Kromě paní učitelky, ta může třídu využívat, protože v ní připravuje materiály, plánuje práci, organizuje výuku na dálku a nahrává videa do prvouky, matematiky i českého jazyka. Je to až legrační, že se vlastně stala youtuberkou. Ale nejen paní učitelka pracuje, nahrává a natáčí.
Také my žáci nezahálíme. Prostřednictvím různých aplikací jí naše maminky a taťkové odesílají námi vypracované stránky sešitů, aby nám mohla vše opravit a následně poradit či znovu vysvětlit. Někteří z nás, ti odvážnější, se také nechávají natáčet. Takto vznikají videa o přečtených knihách, videa dokazující naše znalosti, čtenářské dovednosti a mnohé další. Rozhodně to nemáme lehké!
A chudáci naši rodičové, ti se na oplátku téměř přes noc stali učiteli. Plánují nám plnění týdenního plánu. Kontrolují naše chyby. Vysvětlují námi nepochopené učivo, a co já vím co ještě! Není to snadné pro nikoho z nás.
Tak doufáme, že vše bude brzy jako dřív. Už se těšíme i na to, jak se nebudeme těšit do školy. Jak se nám nebude chtít vstávat. Jak se nám nebudou chtít psát domácí úkoly. A přitom ve srovnání s tím, co plníme denně teď, je domácí úkol úplná brnkačka. Na závěr tedy voláme: Škole zdar, koronaviru zmar!!!
Virtuální školáci z 2. B