Adaptační kurz 6. A

Ve čtvrtek 1. října přijeli za žáky 6. A instruktoři Lucka a Lukáš s programem, který měl za úkol začlenit do kolektivu nové spolužáky a umožnit mně, tedy třídní učitelce, poznat děti jinak než ve vyučování a vypozorovat jejich roli ve třídě. Aktivita střídala aktivitu, rozhodně jsme se nenudili a většinou jsme se dobře bavili.

Nejúspěšnější a také nejhlučnější byly soutěže skupin. Závodilo se např. v předávání obruče, talíře a trička, anebo v malování a hádání pohádkové postavičky. Tady musím konstatovat, že autor Malého prince Antoine de Saint-Exupéry se nemýlil, děti opravdu vnímají svět úplně jinýma očima. Já jsem totiž v obrázcích většiny chlapců viděla pořád znovu a znovu Shreka, zatímco jejich spolubojovníci nějak identifikovali Šmoulu, Rákosníčka či Pata a Mata. Moc jsme se nasmáli při hře Romeo a Julie, kdy Romeo měl zavázané oči a poslepu hledal Julii, která měla svázané nohy.

Legrační byla i aktivita, při níž měly děti hádat, co mám či nemám ráda, zda se bojím pavouků nebo který předmět mě ve škole bavil. Otázku, zda trávím večery raději doma, nebo ve společnosti, jeden z chlapců okomentoval slovy, že po takové práci se mi určitě nikam chodit nechce. A nakonec nemůžu nezmínit hru Pan Vajíčko. Každá skupinka „vyfasovala“ syrové vejce, kterému musela pomocí toaletního papíru, provázku, sáčku, špejlí a slámek vyrobit takový obal, aby přežilo pád z druhého patra. A světe div se, přežila všechna vejce!

Za sebe mohu říci, že adaptační kurz svůj účel splnil, noví žáci se pěkně zapojili a já jsem si potvrdila, že jsem za ten měsíc děti opravdu poznala a jejich fungování ve třídě jsem vcelku odhadla správně. Tak snad spolu strávíme pohodový školní rok.

Foto a text Renata Doležalová