UŽ SE MĚNÍM NA ČTENÁŘE, ZAČNU ČÍST ZE SLABIKÁŘE. NAPŘED SLOVO, POTOM VĚTU, BRZY POROZUMÍM SVĚTU. RYCHLE POJĎ SI SE…
S panem Jančem, tatínkem naší spolužačky Beáty, jsme v úterý vyrazili na Mont Blanc (Bílou horu), nejvyšší vrchol Alp. Samozřejmě jen jako posluchači. Pan Jančo nám vyprávěl o své cestě na její vrchol.
Pan MUDr. Martin Jančo je tatínkem naší spolužačky Beáty…
Horolezecká výprava byla vybavena cepíny, stany, sněžnicemi, vařičem, přilbami, lany a dalšími potřebnými věcmi, které nám hned v úvodu besedy ukázal. Když dorazili pod Mont Blanc, čekala je jízda vláčkem.
Asi z nás jednou budou také horolezci…
Měl tři koleje. Jedna z nich (prostřední) byla ozubená, kvůli stoupání. Zbytek cesty museli již jít pěšky. V jejich skupině bylo 5 lidí. Zahlédli kamzíky alpské, drzé ptáky, kteří turistům kradli jejich svačinu, různé druhy květin, jejichž barvy zkrášlovaly skalnatý terén.
Výšek se nebojí ani syn Šimon, a to chodí teprve do třetí třídy…
Ukázal nám i chaty, kde mohou horolezci přespat. Spí se v nich úplně všude. Na stole, pod stolem a na koho místo nevyjde, ten si musí postavit stan. Poslední úsek výstupu byl nejnáročnější.
Posezení po náročné túře, Šimon dostal samozřejmě jen limonádu…
Stoupali po ledovém povrchu, po velkých kamenech a nakonec po sněhu. Jistili se lanem. To spojovalo všechny horolezce v jeho týmu kvůli ledovým trhlinám. Měli štěstí, že jim přálo počasí.
Beseda byla bezva, děkujeme…
Na vrcholu strávili asi hodinu a pokochali se pohledem na krajinu. Pak se celá výprava živá a zdravá vrátila zpět. Panu Jančovi děkujeme za krásné a poutavé vyprávění, které si pro nás perfektně připravil.
Foto Karel Knapp, text za 5. B Anna Veselá
Další příspěvky
