Jede Martin na koníčku, slyšíš cinkat podkovičku. Podkovičky pěkně zvoní, Na nebi se vločky honí. Louky, pole, vše je bílé,…
Na začátku února k nám zavítal v zelené kamizole pan Pavel Suchánek. Nebylo to jen tak náhodou. Přišel nám poděkovat za to, že jsme celý podzim sbírali kaštany. A nepřišel s prázdnou! Donesl nám ukázat vycpaná zvířata. Mohli jsme obdivovat nejen lišku, jezevce, ale taky bažanta nebo papouška. A co takové paroží od daňka či jelena – to jsme si mohli i osahat. Někteří si dokonce vyzkoušeli, jaké to je parohy mít.
Nejen v družině jsme se zvířatům v lese věnovali, a tak jsme s lehkostí ukázali naše znalosti a pohotově odpovídali na Pavlovy otázky. Ten nás ještě doplnil o informaci, že kuna není užitečná jen proto, že ,,žere kabely“. Využil tedy všechny naše smysly, včetně sluchu, protože nám i perfektně předvedl vábení jelenů.
Nakonec s loveckou zbraní, dalekohledem a kloboukem na hlavě jsme si alespoň na chvíli vyzkoušeli, jaké je to být myslivcem. My také ještě jednou moc děkujeme za trpělivost, připravenost a ochotu a těšíme se na případnou další spolupráci.
Foto paní vychovatelky, text Jitka Bartoníčková
Další příspěvky
