UŽ SE MĚNÍM NA ČTENÁŘE, ZAČNU ČÍST ZE SLABIKÁŘE. NAPŘED SLOVO, POTOM VĚTU, BRZY POROZUMÍM SVĚTU. RYCHLE POJĎ SI SE…
Bránu poznání museli otevřít kluci a holky z 1. B, protože jak se dozvěděli od Amálky, žákyně čtvrté třídy, moudrost byla v ohrožení. Začalo to tím, že se vytratily Slabikáře, které měly být předány nejmenším školákům, aby mohli projít bránou poznání a pokračovat ve vzdělávání. Ale bez Slabikářů to prostě nejde.
Prvňáci se neohroženě pustili do hledání klíčů k zamčené bráně. Neměli to lehké, museli splnit devatero úkolů. Za každý splněný, dostali kluci jednu korálku, holky pak dvě. V závěru jim byly kuličky přepočítány a pokud jich měli správně, dostali klíč. Tím klíčem pak všichni společně s pomocí zaříkadla odemkli bránu.
Slabikáře tam opravdu byly a slavnostně jim je předali starší kamarádi ze 4. B. Ti pak za odměnu, za trpělivost a laskavost od malých kamarádů dostali sladkou odměnu ve vlastnoručně malovaných hrníčcích.
Foto a video Jana Vyležíková, text Vladimíra Dudková