UŽ SE MĚNÍM NA ČTENÁŘE, ZAČNU ČÍST ZE SLABIKÁŘE. NAPŘED SLOVO, POTOM VĚTU, BRZY POROZUMÍM SVĚTU. RYCHLE POJĎ SI SE…
Ačkoli do třídy nespadla jediná sněhová vločka, prvňáci se koulovali, bruslili, svištěli z kopce na saních, pozorovali ptáky u krmítka nebo srny u krmelce, rozpoznávali jejich stopy. Jak je to možné?
Tomáš je bezva kamarád…
Prožít si tyto zimní radovánky jim umožnil pracovník ostravského centra Rozchodník.
Putujeme po stopách zvířátek…
Tomáš, jak ho mohly děti oslovovat, je „zavedl“ do zimního příběhu. Děvčata i chlapci se v průběhu dopoledne brouzdali sněhem, krmili zvířátka, dokonce se změnili v medvědy, zajíce, veverky, kosy, sýkorky …
Stavíme sněhuláka…
Společně postavili sněhuláka. Sice jenom z papíru, ale naučili se o něm hezkou básničku, kterou pak doprovodili pohybem.
Medvědi už spí…
Dozvěděli se také mnoho zajímavého o pravém a nepravém zimním spánku. Už vědí, že medvěd se může v zimě probudit, ale třeba ježek musí spát celou zimu, aby neumřel hlady.
Vyrábíme krmítko pro ptáčky…
V závěru lekce Tomáš prvňáčky upozornil na skutečnost, že malí ptáčci potřebují, aby jim v mrazivé zimě s obstaráním potravy pomohli. Společně s ním vyrobili krmítko z květináče. Naplnili ho mákem, hrozinkami, sezamovým semínkem a nezbytným tukem. Zbývá jen najít vhodný strom, na který krmítko zavěsíme.
Foto Irena Santariusová, Alena Václavíková, text Alena Václavíková
Další příspěvky
