Copak je to za zvíře?

Určitě byste na první pohled uhodli, jaké zvířecí mazlíčky se nám podařilo vyrobit v dílně u pana Hrubého. I když už nějaké zkušenosti s modelovací hmotou máme, zjistili jsme, že práce s hlínou není vůbec jednoduchá. Vyžaduje trpělivost a hlavně manuální zručnost.

Stačí mít hlínu, hbité prsty a vědět, jak na to…

Všechny důležité a užitečné rady nám dával pan učitel Hrubý, který se vyzná, protože sám z hlíny vyrábí nádherné věci. Nejprve jsme ji museli dobře zpracovat. Samotné hnětení nebylo tak těžké jako vydlabávání, stlačování a uhlazování jednotlivých částí zvířete.

Zvířátko s „vydutovanou“ hlavou…

Tělo i hlavu je nutno nechat dutou. Někteří „specialisté“ dokonce vymysleli nový termín „vydutovat“, což v překladu 5. B znamená vydlabat. Jednotlivé části jsme pak k sobě spojovali šlikrem (řídkou kašičkou z hlíny), která funguje jako lepidlo. Naučili jsme se používat modelovací špachtli, nožík a špejle.

Všem ochotně při práci radil pan učitel Jaroslav Hrubý…

Práce šla všem pěkně od ruky. Pan Hrubý nám pomáhal a svými historkami a vtipy bavil celou třídu. Slona, tučňáka, kočku, psa, želvu, delfína, lišku, křečka jsme nechali v dílně na starost panu učiteli. Čeká je sušení a pak vypalování v peci. Už se nemůžeme dočkat až si své zvířecí miláčky odneseme domů.

Foto Regína Hajná, text děti z 5. B