UŽ SE MĚNÍM NA ČTENÁŘE, ZAČNU ČÍST ZE SLABIKÁŘE. NAPŘED SLOVO, POTOM VĚTU, BRZY POROZUMÍM SVĚTU. RYCHLE POJĎ SI SE…
Ve středu už jsem se nemohl dospat. Jeli jsme totiž na školní výlet na Dolní Moravu. Když jsem přišel do školy, ostatní žáci už čekali. Jakmile přišla paní učitelka, nastoupili jsme do autobusu a vyrazili. Po cestě jsme si všichni povídali, pan řidič nám pouštěl písničky a všichni jsme zpívali.
Po dvouhodinové cestě jsme dorazili na místo. Vyšli jsme cestou k lanovce. Nasvačili jsme se a jeli lanovkou nahoru. Vyšli jsme po stezce, někteří s velkou odvahou. Nahoře byla síť zvaná Kapka, přes kterou se dalo chodit a dívat se pod sebe. Paní učitelka si nás vyfotila a řekla nám něco o Králickém Sněžníku.
Porozhlédli jsme se po okolí a sestoupili dolů. Potom jsme jeli lanovkou zpátky k chatě Marcelce, najedli jsme se a odjeli do Olomouce. K výletu samozřejmě patří heslo – co máš, to utrať. A tak hurá do nákupního centra Šantovka. Měli jsme rozchod. Hodně dětí z naší třídy šlo do McDonald´s nebo do KFC. Nakupovali jsme v různých obchodech. Jakmile se blížil čas odjezdu, všichni jsme se shromáždili u východu a čekali jsme na paní učitelku. Hned potom jsme odjeli domů.
V autobuse byl celkem klid, protože už jsme byli unavení a rychle nám to uteklo. Po příjezdu nás přivítali rodiče a během chvilky jsme se rozešli všichni domů. Povyprávěl jsem jim o svých zážitcích, ukázal, co jsem si koupil a navečeřel jsem se. Večer jsem šel spát a uvědomil jsem si, že to byl poslední školní výlet na 1. stupni. Doufám, že na něj nikdy nezapomeneme.
Foto Dagmara Vopelková, text Radek Tupý, 5. B