UŽ SE MĚNÍM NA ČTENÁŘE, ZAČNU ČÍST ZE SLABIKÁŘE. NAPŘED SLOVO, POTOM VĚTU, BRZY POROZUMÍM SVĚTU. RYCHLE POJĎ SI SE…
Jen co jsme si vyrobili sněhuláky ze dřeva, jako by se zima zastyděla a poslala nám bílou nadílku. Na nic jsme nečekali a raději hned vyrazili na školní zahradu tvořit ze sněhu. Kluci a holky stavěli rodinky sněhuláků ale i kačenku s rybníkem, věže, iglú prostě, co šlo, co drželo, a co je bavilo.
V pátek na konci týdne je pak čekala vcelku náročná túra ke krmelci, aby se naučili chovat v lese, rozlišovat stopy, které po sobě zvěř zanechá, ať už v podobě otisků tlapek, kopýtek, trusu či pelíšků, kde přespali. Dva spolužáci se na to dokonce vybavili dalekohledem a svým sledováním všechny upozornili, že se na loukách v dohledu pase stádečko srn.
Při příležitosti vycházky ke krmelci jsme nabrali do tašek zvířátkům něco na přilepšenou a vše jim tam pak pěkně prostřeli. Nezbývalo než jim popřát dobrou chuť a vyrazit zpátky, protože i my jsme již začali pociťovat hlad.
Foto a text Vladimíra Dudková