UŽ SE MĚNÍM NA ČTENÁŘE, ZAČNU ČÍST ZE SLABIKÁŘE. NAPŘED SLOVO, POTOM VĚTU, BRZY POROZUMÍM SVĚTU. RYCHLE POJĎ SI SE…
Jaký že byl letošní lyžařský kurz žáků 7. A, 7. B a částečně 8. B? Vezměme to popořadě. V pondělí jsme autobusem odjeli od školy v plném počtu 34 žáků, čtyř instruktorů a jedné zdravotnice, tentokrát na chatu Lucku na Malé Morávce.
Byli jsme opravdu zvědaví, jak to bude po propršené noci na svahu vypadat a zda se nám vůbec povede lyžařský kurz dokončit na sněhu. První i druhý den jsme se museli vyrovnat s těžkým tajícím sněhem, ale zvládli jsme to.
Středa už byla naštěstí ve znamení přírodní sněhové pokrývky a slunečného počasí – co víc si na horách přát. Odpolední výjezd do bruntálského bazénu s párou, tobogánem a divokou řekou umožnil všem účastníkům načerpat nové síly do druhé části lyžařského kurzu.
Večerní program s diskotékou profesionálně odmoderovala paní učitelka Glötzerová, která si za námi přijela zařádit. Ostatně každý večer byl zpestřen parádním programem, v jehož přípravě se třídy střídaly. Samozřejmě se pak některým nechtělo vůbec spát…
Ranní vstávaní občas nebylo jednoduché, ale ski bus, který nás pravidelně vozil, jsme docela stíhali. Pouze s bodovaným úklidem to u některých nebylo ideální. Ve čtvrtek a v pátek už skoro všichni jezdili na vleku a v obloucích zvládali bezpečně sjet kopec, ať už to byl Myšák, Kazmarka, Expres nebo Olomoučák.
Vyvrcholením lyžařské části kurzu byly páteční závody ve slalomu. Všechny účastníky svou jízdou překvapil Filip Priesečan, který se sebou celý týden bojoval, po každém pádu se ale vždycky zvedl a šel lyžovat znovu. Filip závěrečné závody vyhrál nejen ve svém družstvu, ale porazil také mnohé lyžaře z družstev vyšších.
Celkovým vítězem slalomu se skvělým časem stala Eliška Hajná. Nicméně všichni si zaslouží velikou pochvalu za práci a viditelný lyžařský pokrok. Zpáteční cesta autobusem s kytarou a se songem „Pečivo, chleba, čtyři rohlíky…“ vesele zakončila letošní „lyžák“, který si myslím všichni užili.
Foto Zdeněk Vyležík, Jiří Mlčoušek, Petr Valeček, text Petr Valeček