Náš domov, naše vlast

byla po několik dní ústředním tématem projektové výuky ve 2. B. Vše začalo, když jsem dětem zadala úkol, nakreslit jejich domov. Trochu váhaly, nevěděly, co přesně mají nakreslit, snažily se ptát, ale nakonec každý něco ztvárnil. Někdo dům, ve kterém bydlí, jiný rodiče, zahradu, auto nebo třeba i oblíbeného  mazlíčka. Potom jsme si v hodinách prvouky oprášili pojem obec, rodinný a bytový dům, vesnice i město.

Naše nejbližší okolí domova jsme postupně rozšířili na celou vlast – Českou republiku.  Mapu ČR, přesněji její hranice, jsme polepili vršky z petek v národních barvách. Také jsme si pouštěli pověsti O praotci Čechovi, O Praze, O pražském orloji a nakonec i vyprávění O Bruncvíkovi. A právě ta O Bruncvíkovi byla inspirací k další aktivitě –  mozaice malého státního znaku z vršků. Na předkreslený obrys jsme jen podle malé fotky znaku skládali jeho mnohokrát zvětšenou podobu.

Pracovali jsme při tom ve skupinách, kdy každá dostala za úkol poskládat jen jednu jeho čtvrtinu a jejich spojením pak vznikla velká mozaika českého lva na červeném pozadí. Nezapomnělo se ani na hymnu a v geometrii jsme dokonce rýsovali vlajku. Myslím, že ve 2. B již všichni vědí, co je jejich domov a snad budou mít na paměti slova, kterými končí pověst o Karlu IV.

“ Když otec vlasti zemřel, nastal nám všem, malým i velkým úkol. Abychom kráčeli v jeho stopách, abychom si se vším věděli rady. Abychom zkrátka byli Češi jako hrom a jak se patří. “

Foto a text Vladimíra Dudková