Nejlepší metodou k učení je názornost, proto páťáci při osvojování poznatků z přírodovědy nelistovali v učebnicích, ale rovnou zamířili do…
Cestu plnou dobrodružství si na vlastní kůži prožili žáci ze čtvrtých tříd. Sfárali totiž jako opravdoví horníci dolů pod zem, kde se před nimi otevřelo čtvrt kilometrů chodeb, ve kterých si prohlédli, jak se těžilo uhlí v historii. Nejenže viděli a slyšeli stroje v provozu (uhelný pluh a kombajn), ale seznámili se i s podobou uhelných slojí a geologických vrstev.
Figuríny horníků v životní velikosti vypadaly jako živé a nikdo jim nezáviděl jejich těžkou práci, kterou v podzemí musely vykonávat. Křik a pištění se neslo podzemím, když na zkoušku pan průvodce zhasnul všechna světla, abychom si udělali představu, jak se horníci ve tmě cítí.
Dozvěděli jsme se, že patronkou horníků je svatá Barbora, a že uhlí už používali lovci mamutů. Prozkoumali jsme také hornické umývárny a řetízkové šatny. Zajímavá byla i výstava báňského záchranářství, která je největší svého druhu na světě. Mohli jsme si prohlédnout skutečnou důlní záchranářskou základnu, dýchací a oživovací techniku.
Ti odvážnější z nás si vyzkoušeli na vlastní kůži podmínky, do kterých se mohou záchranáři dostat (nedýchatelné prostředí, tma, horko, hluk, stísněný prostor…), když absolvovali cvičnou překážkovou dráhu.
Cestou zpět jsme ještě navštívili bunkry v Darkovičkách. Opevnění a vojenská technika se nejvíce líbily klukům a všichni se v tu chvíli chtěli stát vojáky a chránit svoje území před nepřáteli.
Foto Zdeněk Vyležík, text Regína Hajná
Další příspěvky
