Týdnem řemesel jsme žákům 1. stupně zpestřili výuku. Spolek Zahrádkářů připravil pro některé třídy to, co umí nejlépe. Druháci se…
Je tu březen, měsíc již téměř plynulého čtení. Čas přepisování obtížných slov a častěji už vět. Za námi je doba, kdy jsme slabikovali a bezduše opisovali předepsaná písmena. Jsme dál.
Vyhráváme bitvy na počty slabik v rozdaných kartách, pátráme po kamarádech podle nám neznámého klíče. Klíč zná jen paní učitelka, která jej neprozrazuje, jen výjimečně pomůže.
A když parťáka objevíme, záhadu rozluštíme, nenastává chvíle nicnedělání, ale pokračuje se dál.
Přidělený spolužák nám pomáhá vyluštit ještě obtížnější hádanky, které si musíme přečíst a odpovědi poskládat z písmen tištěné abecedy.
A když vše uhodneme, otvíráme s chutí naše Slabikáře, kde se dozvídáme spousty užitečných informací. Třeba v kapitole „Chceme si hrát“.
Již víme, kdo je chovatel i pěstitel. Přečetli jsme si také návod na zasazení hrachu. Hrách jsme neměli, a tak jsme si zasadili čočku. My čočku, děti z áčka hrášek.
Společně se navzájem navštěvujeme, abychom mohli pozorovat obě luštěniny.
Foto Regína Hajná, text Vladimíra Dudková