UŽ SE MĚNÍM NA ČTENÁŘE, ZAČNU ČÍST ZE SLABIKÁŘE. NAPŘED SLOVO, POTOM VĚTU, BRZY POROZUMÍM SVĚTU. RYCHLE POJĎ SI SE…
Již před Vánoci jsme si my, děti z 1. B, vzpomněly na lesní zvířátka. Ale vypravit se za nimi se nám podařilo až teď, v lednu. Čekaly jsme závěje sněhu a spoustu stop lesní zvěře, těšily jsme se, že je budeme poznávat podle otisků kopýtek a tlapek, ale zima letos sníh asi někde zapomněla.
Přestože nijak moc nemrzne a po sněhu není ani památky, chladné počasí už nějakou dobu trvá a najít potravu je pro zvěř čím dál obtížnější. Lesní plody mají zvířátka již přebrané, tráva je suchá a někde již zetlelá. Tak doufáme, že jim ty naše přinesené dobroty přijdou vhod.
Foto Matěj Dudek, text Vladimíra Dudková
Další příspěvky
