Strašidel se nebojíme

Ti, kdo se strašidel nebojí a zamířili v pátek odpoledne do školní tělocvičny, zcela jistě svého rozhodnutí nelitují. Měli totiž možnost prožít dvě hodiny báječné „jízdy“. O tu se postarala paní Lena Freyová a její tři mladí pomocníci.

Lena Freyová se svým týmem…

Těm se ihned po zaznění prvních tónů taneční hudby podařilo všechny masky vtáhnout na parket. Poté už se bez oddechu jen řádilo, tančilo a křičelo.

Pozor, krysa…

Příšery svou odvahu otestovaly v hrůzostrašném tunelu, kde měli svůj úkryt krysy, pavouci a jiné potvory. Všechny děti si mohly na velkém gumovém míči proskákat překážkovou dráhu, přenést ježibabu na lopatě rovnou do pece a vyzkoušet spoustu jiných netradičních aktivit.

„Lepivý tanec“…

Na nudu neměl čas ani dospělý doprovod. Maminky i tatínkové si společně se svými ratolestmi pořádně zadováděli. Dětem se nejvíce líbilo, když se v rukou rodičů měnily třeba v těsto, smeták nebo talíř s polévkou. Spoustu legrace zažily obě generace také při „lepivém tanci“. Aby nikdo ze zúčastněných ani na chviličku nevychladl, bylo úkolem mladých pomocníků. Ti je zahlcovali bohatou nabídkou tanečních kreací.

Tancuj, tancuj…

V poslední půlhodině, kdy se celým sálem ozývalo sborové SOS, byla paní Freyová přesvědčena, že už mají všichni dost. To se ale spletla. Děti řádily ještě zběsileji. Zdálo se, že jsou odhodlané protančit celou noc. Úderem 18. hodiny s velkou nevolí přijaly fakt, že akce opravdu končí. Se všemi účinkujícími se rozloučily dlouhým a bouřlivým potleskem.

Tolik dobrot…

Před odchodem domů neopomněly děti ještě zkontrolovat stánek s občerstvením, zda je zcela vyprodán. Byl. Odměnou všem, kteří se na průběhu akce podíleli, byly rozpálené, ale šťastné tváře malých i velkých tanečníků.

Foto R. Hajná, V. Hlaváček, text Alena Václavíková