UŽ SE MĚNÍM NA ČTENÁŘE, ZAČNU ČÍST ZE SLABIKÁŘE. NAPŘED SLOVO, POTOM VĚTU, BRZY POROZUMÍM SVĚTU. RYCHLE POJĎ SI SE…
Čtvrteční dopoledne prožili třeťáci v imaginárním autobuse. Do něj děti nasedly krátce po probuzení. Zvuk budíku se rozezněl třídou přesně v 7.50. Po krátké rozcvičce sestavené z příkladů násobení a dělení si všichni spočítali, kolik korun potřebují na jízdenku.
Nasadili batůžky na záda a po zakoupení lístku se pohodlně usadili v autobuse (lavicích), který je odvážel do ZOO. Cestou počítali, kolik lidí nastoupilo a vystoupilo na nejbližších zastávkách. Pozorovali okolí a zpívali si známé písničky.
Konečně dorazili do cíle. V zoologické zahradě je nejvíce zaujaly žirafy. Chvíli se u nich zdrželi. Při další procházce narazili na výběhy s anglickými názvy zvířat, ty však snadno rozluštili s pomocí paní učitelky, která je vyučuje angličtině.
Samozřejmě nemohli vynechat návštěvu hračkárny, kde si každý mohl koupit suvenýr pouze do sta korun. Podařilo se.
Malí výletníci nezapomněli na své rodiče a napsali jim krátký pozdrav. Před odchodem na poštu si ještě pomocí buzoly a kompasu upřesnili, kterým směrem se vydat.
Pohlednici skutečně odnesli na místní poštu a odeslali. Teď netrpělivě čekají, jestli zásilka dorazí.
Po návratu z příjemného „výletu“ si všichni pečlivě zapsali své zážitky. Někteří dokonce skládali básničky na téma autobus. Třeba tuhle:
Autobus, autobus
a v něm kecá hodně pus.
Autobus, autobus,
vedle něho jede trolejbus.
Autobus, autobus,
veze hodně pus.
Pusy furt kecají,
pokoje nedají. (autor: Jan Kubisz)
Foto a text Alena Václavíková