Výšlap na rozhlednu

Se třídou jsme se 15. května vypravili na Albrechtickou rozhlednu na Hraničním vrchu. Ráno jsme se sešli ve třídě a v osm hodin jsme se vydali na pochod. Šli jsme kolem firmy Bosch a přecházeli jsme Bezejmenný potok. Po pár minutách jsme byli za třetí zatáčkou a podívali jsme se na město.

Pohled na krajinu kolem Města Albrechtic…

Skoro každý vyhlížel svůj dům. Paní vychovatelka nám pak ukázala, kde stála podle pověsti šibenice a řekla nám, že Město Albrechtice bylo vystavěno do tvaru hvězdy. A to byla pravda. Potom jsme pokračovali dál. Okolo jsme viděli pole řepky olejky. Bylo krásně žluté. A už jsme kráčeli lesem směrem k rozhledně.

Na okraji jsme si prohlédli tabulku s orientační mapou. V lese jsme s kamarádkami objevily krásného modrožlutého broučka, který se leskl na slunci, nebo jsme objevily proutí, které rostlo ze stromu – samozřejmě jsem si to vyfotila. Šli jsme dál. A už na nás vykukovala rozhledna. Sedli jsme si na lavičky a s chutí posvačili.

Hurá na rozhlednu…

Pak jsme si hráli v lese na vojáky. Kamča našla srnčí parůžek. Až jsme si trošku pohráli v lese, po skupinkách jsme vystoupili na rozhlednu. Šel krásně vidět Praděd a v Polsku se leskly rybníky. Klára měla dalekohled, proto jsme se mohli lépe podívat na celé okolí. Byla to nádhera. Moc nás pohled z výšky zajímal.

Krátká zastávka na zpáteční cestě u rybníku „Celňák“…

Ostatní si po sestupu mohli ještě pohrát v lese na schovku. Legrace nastala, když ubrečený Martin vylezl z lesa – “Já se ztratil“ – všichni ho ujistili, že se právě statečně sám našel. Na zpáteční cestě kolem rybníka to byla samá legrace z toho, že někteří jsme touto cestou šli snad poprvé v životě. V jídelně nám všem hodně chutnalo. Celý den byl pro mě moc hezkým zážitkem.

Foto a video Dagmar Vopelková, tex Eliška Baránková – žákyně 3. třídy