Vzdělávací seminář v Terezíně

Ve středu 11. 5. 2022 vyrazila nadšená skupina zájemců z 9. tříd (pod vedením pedagogů J. Šiffnera a L. Grčka) na několikadenní, a nutno říci i značně náročný, vzdělávací seminář do Terezína. V Krnově se k nám připojili i žáci Základní školy Janáčkovo náměstí se svým pedagogickým doprovodem. Cesta autobusem přes téměř celou republiku se táhla o to víc, na kolik jsme narazili uzávěrek a dopravních zácp při průjezdu městy jako Moravská Třebová, Vysoké Mýto apod. Rozptýlení přišlo až v pozdním odpoledni, kdy jsme konečně stanuli pod bájnou horou Říp, kterou jsme se rozhodli vlastními silami zdolat. Jižní svahy byly příkré a tak jsme mohli oslavit pořádně upocený úspěch. Krása výhledů do Polabské nížiny a na České středohoří stála za to, stejně jako ikonická rotunda sv. Jiří na vrcholu.

Pohoda večerního příjezdu byla narušena pouze věčně nevrlým správcem budovy, byť ubytování proběhlo z naší strany hladce a velice spořádaně. Ovšem to už je takový místní folklor. Večer žáci strávili zpracováním informací o hoře Říp v krásných prostorách půdního divadla v Magdeburských kasárnách, kde jsme zároveň byli ubytováni. Druhý den ráno se pak rozeběhl nabitý pracovní program. Po poctivé snídani si žáci s naprosto skvělou průvodkyní prošli ulicemi terezínské ghetto v tzv. Velké pevnosti, prohlédli si muzeum ghetta, skrytou židovskou modlitebnu, historickou rekonstrukci ubytovacích prostor židovských vězňů v Magdeburských kasárnách, po obědě pak pozůstatek kolejí, jimiž do Terezína přijížděly a také odjížděly vězeňské transporty, židovský hřbitov s krematoriem a kolumbárium, kde se ukládal popel spálených zemřelých. To vše bylo protkáno strhujícím vyprávěním paní průvodkyně, která se zaměřovala převážně na každodenní příběhy zcela obyčejných lidí.

Po večeři následovala prohlídka terezínského barokního opevnění, což po ponurých událostech 2. světové války bylo příjemné rozptýlení. Se svíčkou v malé lucerničce jsme sestoupili do barokního podzemí. Ovšem největším zážitkem večera byl průchod minérskými chodbami v absolutní tmě (i bez oné svíčky), kdy jsme se naváděli pouze úvodní radou průvodce a dále hmatem podél stěny. Večer pak žáci zpracovávali své zážitky do výtvarných koláží. Třetího dne nás čekala tzv. Malá pevnost, kde za 2. světové války fungovala děsivá věznice gestapa pro politické vězně. Zde jsme byli průvodcem seznámeni (a mnohdy skutečně znechuceni) s nechutným a surovým jednáním a činy tehdejších nacistických dozorců vůči zadržovaným osobám.

Před závěrečným obědem a odjezdem jsme se ještě zúčastnili videohovoru s pamětnicí ghetta, akademickou malířkou Helgou Weissovou-Hoškovou, úžasnou dámou, jejíž životní síla a notná dávka štěstí jí umožnila přežít nejen Terezínské ghetto, ale i koncentrační tábory Osvětim, Flossenburg a Mauthausen. Její upřímné poselství mladé generaci na konci vyprávění dojalo k slzám.

Po obědě už pak následovala opět nekonečná a věčně zacpaná cesta domů. Nutno říci, že po celé tři dny si žáci udrželi vysokou pracovní morálku, což se odrazilo v pochvalách průvodců a také v tom, že jsme získali termíny seminářů až do roku 2030, o čemž si mnohé jiné školy mohou nechat pouze zdát.

Foto Lubomír Grček, text Jiří Šiffner