UŽ SE MĚNÍM NA ČTENÁŘE, ZAČNU ČÍST ZE SLABIKÁŘE. NAPŘED SLOVO, POTOM VĚTU, BRZY POROZUMÍM SVĚTU. RYCHLE POJĎ SI SE…
Za skřítky do knihovny se rozjely děti z 1. B, aby se od nich dozvěděly spoustu zajímavostí. Třeba, že život knihy začíná už v lese, že pohádku někdo vymyslí, jiný vytiskne, další k ní nakreslí obrázky. Zkrátka, že příběh každé knihy je dlouhý, složitý, a mnohdy dokonce dobrodružný.
Skřítci o knihách prostě vědí hodně. Znají vše proto, že v noci, když už všechny děti spí, oživnou, aby pak knihy třídili, řadili do správných regálů, často také spravovali, čistili, obalovali i četli. My jsme si se skřítky nemohli povídat, protože právě odpočívali. Jejich úkryt, postýlky byly za různými knihami a my jsme se snažili je nerušit. Dva se nám ale podařilo přece jen spatřit škvírkou v otevřené knize a opravdu tvrdě spali. Nechali jsme je odpočívat a vydali se pátrat po dalších.
Hledali jsme je ve studovně, v hudebním oddělení, v oddělení pro dospělé, také na chodbách i na terase knihovny. A kdo z nás šel tiše, dával dobrý pozor, určitě jich několik zahlédl. A to je dobře, protože nám paní knihovnice uložily úkol, abychom je do příští návštěvy nakreslili a přivezli s sebou.
Foto a text Vladimíra Dudková