Jede Martin na koníčku, slyšíš cinkat podkovičku. Podkovičky pěkně zvoní, Na nebi se vločky honí. Louky, pole, vše je bílé,…
Hromádka ke hromádce, jakoby krtek ryl, ale nikde žádný kopec. To náš „strýček Pompo“ pěkně urovnával hlínu čekající na semínko trávy. Nejen to ale v sobě ukrývala. Po prázdninových měsících, světe div se, vyrostly nám………….
Na povrchu zelené,
ale uvnitř červené
ty kulaté plešouny
nazýváme……
Rozhodně to nebyl plán, ale ten, kdo nejí pecky a poctivě třídí i obyčejné semínko, může být velice mile překvapen, co mu vyleze z hlíny z kompostu. A že byly dobré, šťavnaté a sladké řekly i děti ze školní družiny, kde si ty výtečné MELOUNY mohly sníst.
My děkujeme panu školníkovi Renému Chmelářovi za to, že se o tu nezáměrnou úrodu s námi rozdělil a zároveň jsme měli i super předlohu pro malování.
Foto paní vychovatelky, text Jitka Bartoníčková