UŽ SE MĚNÍM NA ČTENÁŘE, ZAČNU ČÍST ZE SLABIKÁŘE. NAPŘED SLOVO, POTOM VĚTU, BRZY POROZUMÍM SVĚTU. RYCHLE POJĎ SI SE…
Když jednoho dne ihned na počátku vyučování zazněla ze školního rozhlasu nezvyklá zpráva, že policie žádá žáky o pomoc při hledání majitele psa, který pobíhá v okolí školy, rozpoutala se mezi třeťáky bouřlivá debata o tom, kam se ztraceným psem.
Padly různé návrhy. Některé děti by si pejska vzaly domů, jiné by psaly inzerát, další měly povědomí o psím útulku. Protože se nedobraly společného řešení, rozhodli jsme se přijít věci „na kloub“. Oslovili jsme zkušenou pečovatelku psů a koček Veroniku Vojtkovou, která s několika dobrovolníky pracuje pro azyl v Hynčicích.
Veronika přijala pozvání malých badatelů a s nadšením jim osvětlila činnost zmíněného azylu, předvedla své nalezence. Děti se dozvěděly spoustu zajímavostí, vyzkoušely si i vodění psů. Jako poděkování darovaly azylu plyšáky, deky a krmivo.
Téma projektu se zrcadlilo i v matematice, kde počítaly náklady na pořízení psa, v prvouce zjišťovaly další informace z encyklopedií, v češtině psaly příběhy o zatoulaných psech, sepisovaly inzeráty.
Ve výtvarné výchově kreslily obrázky, v hudební výchově poslouchaly a zpívaly písničky, v tělesné výchově si vyzkoušely, jak velkým pomocníkem je pes pro nevidomé.
Projekt bude přesahovat ještě do některého z jarních měsíců. Děti totiž slíbily, že azyl v Hynčicích navštíví a pomohou dobrovolníkům v každodenní péči o nalezené pejsky.
Foto a text Alena Václavíková